Pro malé skupiny přátel rádi uděláme cesty na míru po Gruzii - hory, města, památkym, příroda. Porsím konatktujte Tomáše: tom.kopal@volny.cz

Obecné informace k ježdení na Kavkaze:
Jak musím umět jezdit na koni, abych mohla na hory do Gruzie
Často se mě lidé, kteří chtějí jet na koně do Gruzie, ptají, jak moc musí umět jezdit. Roky jsem se s odpovědí trápila, ale nakonec jsem zkusila sepsat vysvětlení. Není perfektní, ale jsem na něj po stálém vyplepšování už docela pyšná:). Tak snad to pomůže, objasní. Doufám.
Pokusím se popsat ježdění na Kavkaze – u nás takové ježdění vůbec neexistuje, tak si to lidé moc neumí představit. Já jsem poprvé byla taky hodně překvapená, ale pak mě to naprosto nadchlo.
Část se jezdí po zpevněných horských silničkách, kde lze i klusat, ale většinou se jde po úzkých krkolomných horských pěšinách. Gruzíni používají koně především jako dopravní prostředek do míst, kam jine cesty nevedou, třeba proto, že je tam velké stoupání, nebo časté brody divokých řek, které se i po krátkém dešti umí strašlivě rozvodnit.
Hory jsou tu neuvěřitelné. Příroda je tu hodně divoká, takže cesty jsou často zčásti stržené, jde se po cestě na jedno kopyto nad prudkým srázem. Někde se jede po holé skále, případně po úzkém hřebínku ve velké výšce, srázy na obě strany. Na říčkách bývají různě hluboké brody, kde je třeba především udržet rovnováhu, když kůň klopýtá a třeba jen zvednout nohy a nespadnout do vody:).
Vlastně hlavní je ve všech situacích držet rovnováhu, nechat koně, ať si dělá, co umí (on to ví o dost lépe, než my) a hlavně nezpanikařit, neleknout se a nerozhodit koně, nebát se. V těch obtížných momentech už stejně nejde slézt (není kam, z jedné strany prudký svah nahoru, z druhé dolů).
Není ani tak podstatné umět jezdit, jako spíš rozumět koním – netlačit je do situací, které jsou jim nepříjemné, neděsit je – třeba za větru oblékat pleskající pončo, ječet či křičet v nečekaných situacích…nedojíždět koně před sebou, nevytvářet skrumáže, kde se mohou pokopat…přemýšlet dopředu, co kůň udělá nebo co v složité situaci může udělat, předvídat, co může nastat…chce to prostě myslet jako kůň:). A to se nedá naučit hodinami na jízdárně, ale jen a jen hodinami v terénu. Mnoha hodinami.
Někdy to přirovnávám k řízení auta – ono taky nestačí umět šlapat na spojku, plyn, brzdu a točit volantem. Člověk musí přemýšlet, co se může stát, jak ho ostatní mohou zaskočit – protijedoucího to třeba vynese z levotočivé zatáčky, takže se radši držím pravé krajnice; někdo jede podivně váhavě a motá se – buď čte mobil, nebo chce zastavit; někdo vyjíždí zleva – ale vidí mě? Dá mi přednost?
Čili to fakt není o tom umět nasednout, klusat, malý kruh, změna směru. Je to o porozumění a předvídání, umění řešit situace. A to se dá naučit jen několikaletým bytím s koňmi a ježděním v náročném terénu. Howgh.

Detailní pokyny k cestě:
Koně
Gruzínští koně jsou většinou menší a drobnější, než naši. Zhruba jako huculové, nebo trochu větší, ale rozhodně zajímavější (nic proti huculům!). Jsou velmi pracovití, poslušní a klidní. Neznají moc pokynů, neumí třeba klusat či cválat za sebou, ale v horách nad ně není. Jezdí se na velmi pohodlných kavkazských sedlech. Otěže se drží jednou rukou. Zastavení doprovází zvuk prrrr, který ale spíše připomíná koňské frkání. Koně netřeba držet (tedy až na výjimky, jako je cval), nemají rádi tahání za uzdu, oni prostě jdou a my jim svěříme svůj život. Cestu znají sami nejlépe, a v horském terénu je na ně spoleh. Většinou se jde v kroku či klusu, několikrát je možnost cválat.
Ubytování
Spíme z větší části ve stanech. Ze sedmi nocí budou 3 či 4 v rodinných penzionech, kamenných či dřevěných domech. V pokojích je většinou 2 a více postelí. Koupelny jsou většinou pro 2, výjimečně i pro více pokojů, podle možností. Elektřina jen ze solárů, tak prosím šetřete vodou i elektřinou. Nelze používat výkonnější spotřebiče (fény, konvice apod.). Postele jsou většinou velmi měkké, často s drátěnkou, polštáře ze starého peří (informace pro alergiky). Záchody jsou evropské.
Stravování
V guest housech jsou snídaně, obědové balíčky a večeře v ceně. Noci pod stanem je třeba si uvařit ze zásob (ideální je, když se skupina domluví a vaří společně). Pokud je někdo vegetarián, či má na něco alergii, prosím o informaci předem. Alergie na koriandr je může být problém, protože dávají ho všude.
Voda v Tbilisi a v horách je všude pitná. V horách pijeme pouze z pramenů a tam, kde pije náš gruzínský vůdce.
Obuv
Jezdí se v pohorkách, případně lehčích užších trekových botách či pohorkách (popř. pevné tenisky a chapsy, nejlépe nepromokavé). Perka jsou zcela nevhodná.
Cestovní pojištění
Nezapomeňte na dobré cestovní pojištění. Některé pojišťovny považují koně za rizikový sport. V nemocnicích se platí hotově, vše se pak vyřizuje s pojišťovnou tady. Upozorňuji, že nejsem pojištěná CK, jen pouhý průvodce. A gruzínský majitel koní se bohužel zatím nemůže dát pojistit. Zdejší pojišťovny to zatím neumí. Každý tedy jede sám za sebe, což zaplacením této cesty stvrzuje.
Peníze
Gruzínská měna je gruzínská lari – zkratka GEL, Georgian lari (kurz ČNB osciluje okolo 8,5 Kč). U nás se vyměnit nedají. Doporučuji výměnu ve směnárně za EUR nebo USD, nebo výběr z bankomatu v Tbilisi (platí se poplatek). Nákupy jsou možné jak v Tbilisi a někde i cestou. V horách se nedá koupit prakticky nic krom suvenýrů.
Pas/ Doklady
Gruzie není součástí EU a je tedy nezbytné mít sebou cestovní pas, který budete potřebovat jak na vstup do Gruzie, tak na cesty v Tušsku. Místy tam prochází hranice a pohraničníci jsou bdělí (tedy nudí se a potřebují vykazovat činnost).
Ubytování v Tbilisi
Pokud se rozhodnete strávit v Tbilisi nějaký čas, doporučuji ubytování v prověřeném penzionu v samotném historickém centru Tbilisi hotel Gomi 19. Majitelka Mari mluví perfektně aj. i ru, má tel. 571 84 32 32, e-mail hotelgomi19@gmail.com. Cena za dvoulůžkový pokoj je cca 120 gel = 1050 Kč), podle velikosti a polohy pokoje. Napište, že jste ode mě, to má vliv na cenu☺. . Ale samozřejmě si můžete vybrat cokoli jiného, dle svého naladění a rozpočtu.
Doprava po Tbilisi (z letiště / na letiště)
Z letiště / na letiště a po městě je nejlepší používat Bolt s uloženou platební kartou, abyste nemuseli platit v gel (EUR prakticky nikdo nebere). Na letišti je k dispozici free wifi, takže i první taxi lze objednat bez datového tarifu.
Datové tarify / volání
Pro volání / datování v Gruzii je potřeba roaming (viz podmínky vašeho operátora). Obvykle je to ovšem velmi drahé. V Tbilisi lze koupit místní SIM kartu - lze zakoupit přímo na letišti v příletové hale, případně lze vyřídit před příjezdem elektronickou SIM. Doporučuji operátora Magti. V horách je ovšem velmi omezený signál.
Doporučený seznam věcí, které si zabalit:
● Oblečení a boty na koně s ohledem na různé počasí (může být 5 o 20 stupňů) - teplota většinou okolo 24°C, a budeme se pohybovat v horách.
● Pro citlivější osoby doporučuji bezešvé prádlo a funkční oblečení, případně krémy a vazelíny
● Pláštěnku nebo nepromokavou bundu (důležité je mít opravdu kvalitní přesahující přes nohy – když začne pršet, není se kam schovat)
● Hygienické potřeby
● Ručník
● Léky (proti bolesti, na střevní problémy a nachlazení, náplasti). Žádné očkování není povinné.
● Vhodný je kinedryl, cesta nahoru do hor je náročná.
● Jezdeckou přilbu (doporučuji, není povinné)
● Cestovní pas, peníze
● Power banka (zásuvky jsou v Gruzii evropské)
● Opalovací krém a krém proti slunci i na rty
● Do kostelů to chce buď šaty (ty se hodí i do města), nebo šátky na hlavu a přes nohy, pokud budete mít šortky. Ve městě lidé chodí zcela evropsky. Něco na hlavu proti slunci, brýle.
Zabalit je lepší do batohu či tašky, kufry zcela nevhodné. Doporučuji dát zásadní věci do příručního zavazadla pro případ, že podpalubní zavazadlo někde uvázne.