Rady na cesty

Co byste měli vědět před cestou

Třeba to, že Gruzíni jsou velmi hrdí, velmi zdvořilí a velmi milí.

Klasická česká věta: “Promiňte, pane, že vás obtěžuji, řekněte mi prosím, kde najdu nádraží?” se gruzínsky řekne úplně stejně zdvořile. Takže zdvořilostí si lze Gruzíny jen získat. Jen pro zajímavost – rusky se to řekne: “Gde vagzal?”

Rodinné vazby jsou velmi silné, rodiny jsou velmi rozvětvené. Navíc mám občas pocit, že se v Gruzii vlastně zná každý s každým. Někdy je to výhoda, jindy ne. Gruzie je ale snad jedinou zemí na světě, kde se vás zeptají, odkud jste, a když odpovíte:”Z Čech”, vždy se naprosto rozzáří a začnou vyprávět, kdy u nás byli, jak jsme prima a jak nás mají rádi. Takže žádné nápisy: Češi, nekraďte nám tady!

Gruzínská kuchyně je prý čtvrtá nejlepší na světě ( http://www.thrillist.com/eat/nation/the-best-places-to-eat-and-drink-in-europe). Já osobně ji vidím na prvním místě, o něž se může s Itálií dělit:). Nenechte si ujít chinkali, pchali, plněné lilky, saláty, šašlík, kuře satsivi a desítky dalších lahůdek. Ovšem, nesmím zapomenout všudypřítomné chačapuri, kterého je ale občas už trochu příliš. Výborný chléb je lavaš (šotis puri), ideálně přímo z pece v podzemí některého domu. A rajčata! Osm druhů, všechny bio:). Detailněji v kapitole o stravování a kuchyni.

Je asi dobré vědět, že gruzínská pohostinnost je úžasná. Oni se rozdělí s hosty o vše, půjčí si u sousedů, kdyby sami neměli. Je prostě nezdvořilé nechat hosta samotného či o hladu. Sama si dávám velký pozor, abych toho nezneužívala. Ať si myslím, co chci, žije se nám asi tak o 100% líp, než jim. A tudíž neočekávám na horách, kde lidé opravdu sotva přežívají, hody zdarma. Naopak se snažím jim tam vždy nějaký peníz nechat. Mně to nezabije, je to možná zachrání. Jen pro dokreslení – měsíční plat učitelky je 250 GEL, to je trochu přes 2000 Kč. Na horách lidé většinou ale žádnou práci nemají.

Kdy navštívit Gruzii, jaké je obvykle počasí? Nejkrásnější období je jaro, kdy všechno kvete. Velmi příjemný bývá podzim, kdy je sice vegetace už často spálená sluncem, ale zato dozrávají všechny plody včetně vína. Letní měsíce já nejraději trávím na horách, případně u moře. Letní vedra bývají v nížinných oblastech dosti nesnesitelná a i ve Tbilisi v létě teplota běžně šplhá ke 40°C.

Něco praktických rad: 

Víza do Gruzie nejsou potřeba, není ani povinné žádné očkování, i když žloutenka či vzteklina se může hodit. Lze cestovat i na OP, ale pouze tehdy, pokud letíte přímo. 

Letenky jsou mimo sezonu většinou nejlevnější přes Katowice či Budapešť (Wizz Air) do Kutaisi, pokud vám nevadí, že strávíte den navíc při cestě tam a den při cestě zpět a budete platit slušný peníz za odbavované zavazadlo. Při cestě do Tbilisi pak člověka čekají ještě 4h v buse. Odjezdy autobusů navazují na jednotlivé lety a lze je najít na https://georgianbus.com/new/index.php?m=2

Nejpohodlnější a nejpříjemnější jsou Turkish airlines, kteří dokonec poskytují i jídlo na palubě, případně Lufthansa. Lze využít i níženákladový turecký Pegas, létající na vedlejší letiště Istanbulu, Sabiha Gokcen. S polskými LOT se občas dlouho čeká na letišti ve Varšavě, jinak normální. Přímé lety nabízejí Georgian Airlines třeba z Vídně. 

Přímý let trvá 4h. V létě je v Gruzii posun času 2h, v zimě 3 h. (jsou napřed, slunce tam vstává dříve:).

Od letiště v Tbilisi lze jet do centra taxíkem, ale ceny se dosti různí. Slušná je za 30 GEL, obvyklá za 50 GEL. Já mám staženou aplikaci Bolt a k ní připojenou kartu, takže se nemusím dohadovat o ceně a pak hledat drobné. Od léta začal jezdit i pravidelný autobus, linka 37. Jezdí každou čtvrt hodinu, ale kudy, to musím ještě vypátrat:).

Nemějte starost, že na vás v penzionu nebudou v noci čekat, Do Gruzie se bohužel létá především nad ránem, takže s tím všichni hoteliéři počítají.

Po centru Tbilisi se lze dopravovat většinou za cenu kolem 7 - 12 gel.  Dobrodružnější povahy mohou jezdit maršrutkami, malými modrými mikrobusy, případně autobusy. Jen je vždy potřeba nějak uhádnout, kam asi jede. Ale rusky se dá domluvit všude, netřeba zoufat. Anglicky jen s mladší generací. 

Ještě poznámka k metru v Tbilsi – je třeba koupit si metro kartičku za zálohu 2 GEL, kterou si nabíjíte dle potřeby. Jízda je za 50 lari bez ohledu na počet zastávek či délku cesty.  Pokud budete chtít na konci pobytu vrátit zálohu 2 GEL, schovejte si účtenku. Bez ní zálohu nevydají.  Některé zastávky hlásí i anglicky, což je milá změna proti době, kdy všechny nápisy byly jen gruzínsky a nehlásili nic. Ovšem na pravidlo „nejdřív se vystupuje, potom nastupuje“ lze ve všech postsovětských republikách zapomenout.

Záhadou je mi stále přecházení ulice. Chodec ani na přechodu zde nemá přednost. Hlavní pravidlo bezpečného úřecházení (alespoň dle Gruzínů) – udržování očního kontaktu alespoň mně tedy moc nepomáhá. Spíš se vždy snažím držet jiného přecházejícího. Gruzíni to neřeší, klidně přes šestiproudovou dálnici přecházejí i s dětmi. Já to prostě dosud nezvládám. Tak good luck!

Cestování na větší vzdálenosti je možné s najatým autem (to chce občas pevné nervy, řídí pozoruhodně), vlakem (nádraží je moderní, vlaky výjimečně, má smysl jen na delší vzdálenosti), maršrutkami (to je nejlevnější, leč o zdraví či život a nervy zároveň), případně autobusy. Doporučuji vlak z Tbilisi do Batumi. Jede 6 hodin krásnou krajinou, je čistý, pohodlný a možná v něm jednou bude i slíbená Wifi. Jídelní vůz nahrazují na skoro každé stanici prodavačky chačapuri. Dobrý je též vlak z Tbilisi do Zugdidi, odkud lze do Mestie pokračovat taxi či maršrutkou (2h).

Informace o odjezdech vlaků lze najít na http://www.matarebeli.ge/en/home

Informace o půjčovnách aut a rzné aktuální informace o stavu cest bývaí na fb stránce Češia a Slováci v Gruzii. Při použití lupy se zde dozvíte i nejnovější inforamce, jak se třeba dostat z letiště v Kutaisi do Zugdidi, do centra, do Tbilis apod.

Při plánování dovolené v Gruzii  je třeba také přihlédnout k tomu že Gruzie je velmi hornatá země. To, co se nám na mapě jeví jako kratší 100 km výlet se v horách velmi snadno protáhne na několik hodin. Je tedy třeba plánovat s rozumem. Připrvní cestě rozhodně nelze vidět vše, takže plán typu „přiletím do Tbilisi, pojedu do Svanska, Tušska a k moři, to vše za 10 dní“ je úplný nesmysl. Destinace jsou od sebe sice vzdáleny třeba jen 360 kilometrů (Tbilisi–Batumi), ale cesta v podstatě jakýmkoli prostředkem (krom letadla) trvá 8 hodin, ačkoli mapa ukazuje optimisticky mnohem kratší čas.

Používání map v Gruzii má také určitá pravidla ověřená lety praxe. Ve městech a civilizaci vůbec jsou nejlepší google maps. Mimo civilizaci často ukazují prázdná místa tam, kde vedou cesty či jsou zbytky vesnic. V horách či mimo civilizaci jsou nedostižné mapy.cz.  Mimo města vám ale často vyberou zkratku, po které opravdu jet nechcete. 

Voda je prakticky všude dobrá a pitná. Na jídlo je trochu třeba dát si pozor, zejména v teplých měsících. Různé saláty z tržnice apod., případně holý nerozum – kumys, se mohou ošklivě vymstít. Hygienické podmínky občas nejsou úplně ideální. Ale dortů se nebojte, krém je většinou z bílků:).

Elektrické zásuvky a bezpečnost: Stejně jako u nás jsou i v Gruzii běžně používané typy elektrických zásuvek. Nicméně je důležité dát si pozor na stav elektrických instalací, zejména ve starších budovách, kde může být použití nesprávné zásuvky nebezpečné. Doporučuje se vyhýbat použití zásuvek, které vypadají podezřele nebo nejsou v dobrém stavu, abyste minimalizovali riziko poškození elektronických zařízení. A prosím, nedotýkejte se drátů, ani na zem spadlých. Standardy elektroinstalací jsou v Gruzii jiné, dráty jsou velmi často živé.

Telefonování: Čeští operátoři mají v Gruzii velmi vysoké ceny, takže je nejlepší si ihned po příjezdu pořídit gruzínskou SIM kartu. Je možné si také ještě před příjezdem stáhnout elektronickou SIM kartu. Největší pokrytí na horách má operátor Magti, ale i Geocell se snaží. SIM karty prodávají operátoři již na letišti, případně se dají koupit v jejich centrálách (Magti je třeba v centru Tbilisi na ulici Rustaveli). Nabízejí se nejrůznější tarify, vybere si podle mě každý.

Většina veřejných prostor (restaurace, kavárny, hotely) je vybavena wifi. Najdete ji i na horách a v horských samotách. Pro místní lidi je to často na dlouhé měsíce jediné spojení se světem.

Ubytování v Tbilisi, nebo třeba Mestii či Batumi, je docela drahé. Odpovídá počtu cizinců. I přes vyšší cenu obvykle nefungují kliky u dveří a sprcha stříká všude okolo, ale to je detail. Levné ubytování lze najít také, ale kvalita pak už je dosti nízká. Mimo tyto destinace je ideální ubytovat se v rodinných penzionech, guest housech, kde nabízejí snídani, případně i večeři. Ta je zejména v horských oblastech jedinou možností obživy (tedy krom vlastních konzerv, ale z toho jsem už nějak vyrostla:). Pozor – v horách obchody opravdu nejsou! Navíc pro lidi v horách je péče o turisty často jediným reálným zdrojem peněz. Nicméně – pokud si objednáte nocleh, počítejte s tím, že domácí pro vás nakoupí a zrušení noclehu je pro ně velkou ranou.

K různým pravidlům patří, že do kostela nosí ženy sukně a vlasy zakryté šátkem. Občas to vede k absurditám, kdy vám protivný kněz cpe jakousi zástěru přes kalhoty. Církev je v Gruzii mocná, milovaná a bohatá. Zřejmě pomohla tomuto těžce zkoušenému národu přežít, ale její role v současné době mi není zcela jasná. Rozhodně jsem je nikde nepřistihla při pomoci chudým, nemocným, dětem či obcím…

Dalším pravidlem je třeba, že u stolu se nesmrká ani nekašle, že v domácnosti se nepíská (to by se urazila hospodyně), že sklenička na víno se bere vždy pravou rukou, že před každým pitím je přípitek, který muži musí vypít do dna, není zvykem se koupat v plavkách na očích celé vesnici, nůž se nemá nosti (zejména ve městě) viditelně na opasku atd. atd.

A ještě k nákupům – ceny se dost liší podle polohy obchodu. Nejlevnější jsou jako vždy tržnice. Tam můžete zkusit trochu smlouvat, pokud vás to baví. V obchodech je to zcela vyloučeno. Velký výběr mají obchodní domy řetězce Smart, zejména ten největší, naproti Radissonu na ulici Rustaveli v Tbilisi. A samozřejmě Carefour a jiné podobné v Tbilisi Mall (cestou do Mtzkhety) či Dominu (kousek od letiště).

Peníze – gruzínská m ěna je lari (zkratke GEL - Georgian Lari). U nás se nedá vyměnit, ve městech jsou směnárny všude. Není rozdíl, zda vezmete dolary či eura. Kursy se mírně liší. Já si většinou vybírám z automatu. Platit kartou je možné jen ve městecha větších obchodech mimo města, v horách zcela výjimečně. A pozor na automaty Georgian National Bank – mají drobnou záludnost. Na konci transakce se dotáží, zda ještě chcete pokračovat, nebo ne. Pokud včas či vůbec neodpovíte, kartu s chutí slupnou. Pak je docela dřina ji dostat zpět.

Dárky pro známé či lidi po cestě sice potěší, ale nejsou očekávány. Vhodné jsou Lázeňské oplatky, malé salámy, případně i becherovka apod. Obecně ale vhodný dárek je něco kvalitního – ať už nůž, vodovodní baterie či bunda. V Gruzii se totiž převážně prodávají nekvalitní leč levné čínské či turecké šmejdy.

A co přivézt za dárky z Gruzie? Jistě lze pořídit slavný gruzínský koňak (Sarajishvili, Askaneli a další). Za socialismu byl u nás slavný gruzínský čaj. Jeho čas už je ale pryč. Mnohé soukromé plantáže vyrábějí čaj, v obchodech najdete i krásné dárkové balení třeba s použitím ilustrací ze slavné knihy Šoty Rustveliho Rytíř v tygří kůži, ale za opravdu dobrým čajem je třeba vydat se k soukromým pěstitelů. Mohu z osobní zlušenosti doporučit  Sičaj čajovou zahradu Petra Síče, Čecha, spoluvalastníka malé plantáže, který pořádá i workshopy s výrobou čaje https://www.facebook.com/Sicaj.cz, ale jsou i další.

Rozhodně lze koupit koření, třeba proslulou svanskou sůl, kterou lze vylepšit téměř každý salát či maso. Já vozím také ořechy, případně čurčchelu, nakládané ořechy na černo a podobné speciality. Lze přivézt smaltované šperky, typický gruzínský výrobek. A samozřejmě pletené vlněné ponožky! Dobrý výběr kvalitních ruční gruzínské výrob má třeba Galerie 27 v ulici Lado Asatiani. 

Tak šťastnou cestu a krásné zážitky!