Cestování do Gruzie

Víza do Gruzie nejsou potřeba. Není ani povinné žádné očkování, i když žloutenka či vzteklina se může hodit.
Můžete cestovat i na OP, ale pouze tehdy, pokud letíte přímo.

V létě je v Gruzii o 2 hodiny více než v Česku, v zimě o 3 hodiny.

Přímý let z Prahy trvá 4 h. 
Přímé lety nabízejí také Georgian Airlines třeba z Vídně.

Nejpohodlnější a nejpříjemnější jsou Turkish Airlines, poskytují i jídlo na palubě. Případně Lufthansa. Lze využít i nízkonákladový turecký Pegas, létající na vedlejší letiště Istanbulu, Sabiha Gokcen. S polskými LOT se občas dlouho čeká na letišti ve Varšavě, jinak normální. 

Letenky jsou mimo sezonu většinou nejlevnější přes Katowice či Budapešť (Wizz Air) do Kutaisi, pokud vám nevadí, že strávíte den navíc při cestě tam a den při cestě zpět a budete platit slušný peníz za odbavované zavazadlo. Při cestě do Tbilisi pak člověka čekají ještě 4 h v buse. Odjezdy autobusů navazují na jednotlivé lety a lze je najít na https://georgianbus.com/new/index.php?m=2

Od letiště v Tbilisi lze jet do centra taxíkem, ale ceny se dosti různí. Slušná je za 30 GEL, obvyklá za 50 GEL. Já mám staženou aplikaci Bolt a k ní připojenou kartu, takže se nemusím dohadovat o ceně a pak hledat drobné.

Po centru Tbilisi se lze dopravovat většinou za cenu kolem 7 - 12 GEL.  Pokud jste dobrodružnější povahy, můžete jezdit maršrutkami - malými modrými mikrobusy, případně autobusy. Jen vždycky musíte nějak uhádnout, kam asi jede. 

V rámci Tbilisi můžete cestovat také metrem. Musíte si ale koupit metro kartičku za zálohu 2 GEL, kterou si nabíjíte dle potřeby. Jízda je za 50 lari bez ohledu na počet zastávek či délku cesty.  Pokud budete chtít na konci pobytu vrátit zálohu 2 GEL, schovejte si účtenku. Bez ní vám zálohu nevydají.  Některé zastávky hlásí i anglicky, což je milá změna proti době, kdy všechny nápisy byly jen gruzínsky a nehlásili nic. Ovšem na pravidlo „nejdřív se vystupuje, potom nastupuje“ lze ve všech postsovětských republikách zapomenout.

Na větší vzdálenosti můžete cestovat najatým autem (to chce občas pevné nervy, řídí pozoruhodně), vlakem (nádraží je moderní, vlaky výjimečně, má smysl opravdu jen na delší vzdálenosti), maršrutkami (to je nejlevnější, leč o zdraví či život a nervy zároveň), případně autobusy. Pokud byste jeli třeba z Tbilisi do Batumi, doporučuji vlak. Jede 6 hodin krásnou krajinou, je čistý, pohodlný a možná v něm jednou bude i slíbená wifi. Jídelní vůz nahrazují na skoro každé stanici prodavačky chačapuri. Dobrý je též vlak z Tbilisi do Zugdidi, odkud se dá do Mestie pokračovat taxíkem nebo maršrutkou (2 h).

Informace o odjezdech vlaků lze najdete na http://www.matarebeli.ge/en/home.

Informace o půjčovnách aut a různé aktuální informace o stavu cest bývají na facebookové stránce Češi a Slováci v Gruzii. Při použití lupy se tam dozvíte i nejnovější informace, jak se třeba dostat z letiště v Kutaisi do Zugdidi, do centra, do Tbilisi apod.

Důležitá poznámka ohledně pravidel silničního provozu, pokud jde o chodce: Přecházení ulice je mi stále záhadou. Chodec ani na přechodu zde nemá přednost. Hlavní pravidlo bezpečného přecházení (alespoň podle Gruzínů) je udržování očního kontaktu s řidičem dopravního prostředku. Mně to však moc nepomáhá. Spíš se vždy snažím držet jiného přecházejícího. Gruzíni to neřeší, klidně přes šestiproudovou dálnici přecházejí i s dětmi. Já to prostě dosud nezvládám. Tak good luck!

Nemějte starost, že na vás v penzionu nebudou v noci čekat, Do Gruzie se bohužel létá především nad ránem, takže s tím všichni hoteliéři počítají.

Ubytování v Tbilisi, nebo třeba Mestii či Batumi, je docela drahé. Odpovídá počtu cizinců. I přes vyšší cenu obvykle nefungují kliky u dveří a sprcha stříká všude okolo, ale to je detail. Levné ubytování najdete také, ale kvalita je pak už dosti nízká. Mimo tyto destinace je ideální ubytovat se v rodinných penzionech, guest housech, kde nabízejí i snídani, případně i večeři. To je ostatně zejména v horských oblastech vaší jedinou stravovací možností (tedy kromě vlastních konzerv). Pozor – v horách obchody opravdu nejsou! Navíc pro lidi v horách je péče o turisty často jediným reálným zdrojem peněz.

Také prosím zkuste vzít na zřetel, že pokud si někde v horách a odlehlých oblastech objednáte nocleh, domácí pro vás docela jistě nakoupí proviant. A když pak nocleh zrušíte, je to pro ně velká rána.

Nejkrásnější období je jaro, kdy všechno kvete. Velmi příjemný bývá podzim, kdy je sice vegetace už často spálená sluncem, ale zato dozrávají všechny plody včetně vína. Letní měsíce já nejraději trávím na horách, případně u moře. Letní vedra bývají v nížinných oblastech dosti nesnesitelná a i ve Tbilisi v létě teplota běžně šplhá ke 40°C.

Při plánování dovolené v Gruzii  je třeba také přihlédnout k tomu že Gruzie je velmi hornatá země. To, co se nám na mapě jeví jako kratší 100 km výlet se v horách velmi snadno protáhne na několik hodin. Je tedy třeba plánovat s rozumem. Při první cestě rozhodně nestihnete vidět všechno, takže plán typu „přiletím do Tbilisi, pojedu do Svanska, Tušska a k moři, to vše za 10 dní“ je úplný nesmysl. Destinace jsou od sebe sice vzdáleny třeba jen 360 kilometrů (Tbilisi–Batumi), ale cesta v podstatě jakýmkoli prostředkem (kromě letadla) trvá 8 hodin, ačkoli mapa ukazuje optimisticky mnohem kratší čas.

Používání map v Gruzii má také určitá pravidla ověřená léty praxe. Ve městech a civilizaci vůbec jsou nejlepší Google Maps. Mimo civilizaci často ukazují prázdná místa tam, kde vedou cesty, nebo kde jsou zbytky vesnic. V horách a mimo civilizaci jsou nedostižné Mapy.cz.  Avšak pozor - mimo města vám ale často vyberou zkratku, po které opravdu jet nechcete. 

Pokud vládnete ruštinou, domluvíte se všude. Anglicky jen s mladší generací. 

K různým pravidlům patří, že do kostela nosí ženy sukně a vlasy zakryté šátkem. Občas to vede k absurditám, kdy vám protivný kněz cpe jakousi zástěru přes kalhoty. Církev je v Gruzii mocná, milovaná a bohatá. Zřejmě pomohla tomuto těžce zkoušenému národu přežít, ale její role v současné době mi není zcela jasná. Rozhodně jsem je nikde nepřistihla při pomoci chudým, nemocným, dětem či obcím…

Dalším pravidlem je třeba, že u stolu se nesmrká ani nekašle, že v domácnosti se nepíská (to by se urazila hospodyně), že sklenička na víno se bere vždy pravou rukou, že před každým pitím je přípitek, který muži musí vypít do dna, není zvykem se koupat v plavkách na očích celé vesnici, nůž se nemá nosit (zejména ve městě) viditelně na opasku atd. 

Možná vás napadne: Co dárky Gruzíncům? Dárky pro známé či lidi po cestě sice potěší, ale nejsou očekávány. Vhodné jsou Lázeňské oplatky, malé salámy, případně i Becherovka apod. Obecně je vhodným dárkem něco kvalitního – ať už je to nůž, vodovodní baterie nebo bunda. V Gruzii se totiž převážně prodávají levné a nekvalitní čínské nebo turecké šmejdy.

Voda je prakticky všude dobrá a pitná. To spíš na jídlo je potřeba dát si trochu pozor, zejména v teplých měsících. Různé saláty z tržnice apod., případně holý nerozum – kumys, se mohou ošklivě vymstít. Hygienické podmínky občas nejsou úplně ideální. Ale dortů se nebojte, krém je většinou z bílků :).

Čeští operátoři mají v Gruzii velmi vysoké ceny, takže je nejlepší si hned po příjezdu pořídit gruzínskou SIM kartu. Můžete si také ještě před příjezdem stáhnout elektronickou SIM kartu. Největší pokrytí na horách má operátor Magti, ale i Geocell se snaží. SIM karty prodávají operátoři už na letišti, případně se dají koupit v jejich centrálách (Magti je třeba v centru Tbilisi na ulici Rustaveli). Nabízejí se nejrůznější tarify.

Většina veřejných prostor (restaurace, kavárny, hotely) je vybavena wifi. Najdete ji i na horách a v horských samotách. Pro místní lidi je to často na dlouhé měsíce jediné spojení se světem.

Stejně jako u nás jsou i v Gruzii běžně používané typy elektrických zásuvek na 240 V. Tedy žádný adaptér nepotřebujete. Dejte si ale pozor na stav elektrických instalací, zejména ve starších budovách, kde může být použití nesprávné zásuvky nebezpečné. Vyhýbejte se použití zásuvek, které vypadají podezřele nebo zkrátka nejsou v dobrém stavu, abyste minimalizovali riziko poškození elektronických zařízení. A prosím, nedotýkejte se drátů, ani na zem spadlých. Standardy elektroinstalací jsou v Gruzii jiné, dráty jsou velmi často živé.

Gruzínská měna je lari (zkratka GEL - Georgian Lari). U nás se nedá vyměnit, v gruzínských městech jsou směnárny všude. Není rozdíl, zda vezmete dolary či eura. Kurzy se mírně liší. Já si většinou vybírám z automatu. Platit kartou je možné jen ve městech a větších obchodech mimo města, v horách zcela výjimečně. A pozor na automaty Georgian National Bank – mají drobnou záludnost. Na konci transakce se zeptají, zda ještě chcete pokračovat, nebo ne. Pokud včas či vůbec neodpovíte, kartu s chutí slupnou. Pak je docela dřina ji dostat zpět.

Ceny se dost liší podle polohy obchodu. Nejlevnější jsou vždy tržnice. Tam můžete zkusit trochu smlouvat, pokud vás to baví. V obchodech je to zcela vyloučeno. Velký výběr mají obchodní domy řetězce Smart, zejména ten největší v Tbilisi, naproti Radissonu na ulici Rustaveli. A samozřejmě Carefour a jiné podobné v Tbilisi, Mall (cestou do Mtzkhety) či Dominu (kousek od letiště).

Určitě můžete pořídit slavný gruzínský koňak (Sarajishvili, Askaneli a další). Za socialismu byl u nás slavný i gruzínský čaj. Jeho zlatá éra už je pryč, ale mnohé soukromé plantáže čaj vyrábějí. V obchodech najdete i krásné dárkové balení třeba s použitím ilustrací ze slavné knihy Šoty Rustaveliho Rytíř v tygří kůži. Za opravdu dobrým čajem se musíte vydat k soukromým pěstitelů. Mohu z osobní zkušenosti doporučit Sičaj - čajovou zahradu Petra Síče (Čecha, spoluvlastníka malé plantáže), který pořádá i workshopy s výrobou čaje. Ale jsou i další.

Rozhodně můžete koupit i koření, třeba proslulou svanskou sůl, kterou vylepšíte téměř každý salát či maso. Já vozím také ořechy, případně čurčchelu, nakládané ořechy na černo a podobné speciality. Můžete si přivézt smaltované šperky, což je další typicky gruzínský výrobek. A samozřejmě pletené vlněné ponožky! Dobrý výběr kvalitních ruční gruzínské výroby má třeba Galerie 27 v ulici Lado Asatiani v Tbilisi.